V Čechách rozeznáváme příslušnou legislativou povolené čtyři základní typy. Onou legislativou je zákon č. 90/2012 Sb., platný od roku 2014. Obchodní společnosti dle něj jsou:
– společnost s ručením omezeným,
– veřejná obchodní společnost,
– komanditní společnost
– akciová společnost.
K těmto základním typům, které jsou na území naší republiky zakládány nejčastěji, přičtěme ještě právní formy s názvy evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení.
Zvláštním typem jsou potom družstva. Ta se člení do čtyř podkategorií na bytové, sociální, výrobní a spořitelní a úvěrní. Jak vyjmenované společnosti, tak družstva jsou poté souhrnně označovány jako obchodní korporace.
Družstva
Zmiňovaná zvláštnost v rámci tohoto druhu vychází z některých odlišností, kterými družstvo oproti klasickým společnostem oplývá. Jde především o možnost originarity nabytí členství. Od devadesátých let minulého století až do roku 2013 nebyla dokonce družstva českou legislativou chápána jako obchodní korporace. Explicitně uvedená změna přišla se jmenovaným zákonem č.90/2012 Sb. A aby třeba toho zmatení nebylo málo – slovo „družstvo“ nebo označení „ZD“ mohou mít v názvu i obchodní společnosti. Za známý příklad budiž uvedeno JZD Slušovice, s. r. o.
Rozdíly
Základní faktické rozdíly mezi jednotlivými právními formami spočívají zejména v nárocích na základní kapitál, rozsah ručení, spoluúčast na ziscích či ztrátě nebo na nutném počtu zakládajících členů. Důležitým parametrem při rozhodování o vhodné formě pro dané podnikání je i zákonné definování nutných orgánů korporace.
Živnosti
Jednotným jmenovatelem pro všechny uvedené možnosti podnikání je označení „právnická osoba“. V České republice můžete podnikat samozřejmě také coby osoba fyzická, a to pod patronací Živnostenského úřadu. Živnosti dělíme na ohlašovací a koncesované. Ohlašovací dále členíme na řemeslné, vázané a volné.