Hranice osobního se posouvá
Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.
Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.
Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům
Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.